protože smysl politiky spočívá ve vládnutí. Čili ne ve službě veřejnosti, rovnou ve vládnutí! Ne v kontrole vládnutí, třeba v opozici, ale ve vládnutí! Jinak to prý nemá smysl.

Že bylo navíc potvrzeno, že majitel ANO byl agent komunistické tajné policie? Nevadí! Že je obviněn z daňového podvodu? Nevadí! Stejně byl ten OLAF účelově objednán, naznačil V. K. ml. v jiném rozhovoru. Jeho otec – a současně mluvčí českého negativního postoje k EU, expremiér a exprezident – mezitím „maká“ na zpochybňování příslušnosti České republiky k EU. Není, samozřejmě, sám. Podle posledních průzkumů takhle smýšlí třetina české populace. Nějakých čtyřicet procent to vidí tak, že není zapotřebí být ani na Východě, ani na Západě, ale někde ve středu. Přesněji nikde. Hlavním argumentem jsou potencionální uprchlíci. Ne školství, například. Slyšel jsem a také četl, že to pouze fosílie havlistického režimu a vzyvatelé kiskizmu, sluníčkáři, pravdoláskaři, pražská kavárna, zhrzení intelektuálové, reptají. Jinak je vše dle vůle lidu a OK. Anebo?

Anebo je tvrdá kritika přešlapů politických elit legitimní – a to z obou stran. Ano, otec a syn Klausové, a další deseti tisíce občanů, mají právo na svůj postoj k EU. Jistým způsobem mají právo také na vyvolávání emocí, které například já považuji za zhoubné. A ano, proevropští politici a občané mají povinnost argumentovat věcně, což je jistě trochu znevýhodňuje proti lidem, kteří pouze apelují na spodní pudy, zejména úzkost a strach. A ano, i zlostný a jízlivý stařec na Hradě je legitimizován v přímé volbě. Legitimní je ovšem také odpor a nechuť přijímat situaci mlčky a se sklopenou hlavou. Tím spíše, že žijeme zřejmě ve zlomové době a současná rozhodnutí v mnohém předurčí kvalitu života našich vnoučat.

Podstatné ovšem je, mám-li strategii odporu definovat minimem slov, přesunout jeho těžiště do terénu – do kaváren, hospod, klubů…, v naději, že živý dialog zviditelní autority, lídry, politiky. Odkaz na étos Listopadu 89, Václava Havla, pozitivní vzor Andreje Kisky…, jsou fajn. A je zde i důvod: příští rok bude kulaté výročí klíčové události našich moderních dějin. Je zapotřebí vidět, jak se na Hradě připínají metály Zemanovým přátelům a podporovatelům? Máme být svědky toho, jak na památných místech kladou věnce agent komunistické tajné policie Babiš a obchodník se strachem Okamura? Jestliže ne, začněme s přípravou.