Předesílám, že jsem v prvním kole prezidentských voleb dal svůj hlas Pavlu Fischerovi a ve druhém kole ho dám panu Drahošovi.

Také zdůrazňuji, že disponuji dostatkem faktů a indicií, že Miloš Zeman – z mého úhlu pohledu – škodí České republice. Škodí jí nejenom buranstvím ve svém úřadě, způsobem své ingerence do vnitřní i zahraniční politiky země a ústavního pořádku, ale především polarizací občanstva, která prorůstá v občanskou válku vyhrocených emocí.

V této atmosféře se zdráhám podílet na šíření společenské hysterie, vzdát se věcné argumentace, účastnit se „dialogu“ s lidmi Jaklova, Velebova…, formátu, který by byl jenom přiléváním oleje do ohně. Nevzdávám se však víry v zdravý rozum a – opět z mého pohledu – zápasu, který probíhá v naší zemi ve jménu liberální demokracie, členství v EÚ a v NATO.

Vím, že je nás zhruba půl na půl a není jiné cesty než hledat prostor pro konsenzus. Mimo tento prostor jsou však lidé, kteří našli svou víru, případně ekonomický profit, v eskalaci nacionalizmu, strachu a vezou se na nejistotě naší doby. Doby, která je spíše o výzvách, které je nutno brát vážně, jako o profitech, mstách, osobních deliktech a osobnostních poruchách.

Osmadvacátého ledna se probudíme do normálního dne. Bylo by fajn, kdyby se tak stalo s minimem emocionálních jizev a šrámů na našich duších a myslích. Mám totiž ještě pořád v paměti, jak dlouho trvalo na Slovensku, než se lidé srovnali s mečiarizmem a později alespoň částečně s kotlebizmem. Na úvahy o širších souvislostech je čas, až se situace trochu srovná.