„Pomatenost je u jednotlivců vzácností – ale u skupin, stran, národů a časů pravidlem“ říká Friedrich Nietzsche v knize Lidské, příliš lidské. K tomu dodávám: Má-li pomatený jednotlivec charizma, vůli k moci i moc samotnou, jeho pomatenost je epidemická. Otázka zní: Jak má volič rozpoznat, kdy má do činění s pomatencem, a jak se stát odolným vůči nákaze v době postmoderní – přecpané „bublinami“, ve kterých žijeme a mezi kterými jsou (v lepším případě) propasti a ploty. V době konspirací, v době inflace protichůdných faktů a interpretací, v době hybridních válek a exploze negativních emocí? Zdá se, že kromě intuice a morální navigace odpovídající našemu civilizačnímu okruhu, neexistuje věrohodný recept. Osobně si říkám: Miloš Zeman ve svém končícím funkčním období prokázal mimořádnou schopnost polarizovat společnost svou necitlivostí vůči oponentům, mizerným vztahem k vlastním kompetencím, a buranstvím. V prvním kole tedy dám svůj hlas kandidátovi, u kterého cítím profesionální zázemí (diplomat a politik Pavel Fischer) a ve druhém komukoliv, kdo se tam, spolu se Zemanem, dostane. Není mi jedno, co čeká v budoucnu generaci mých dětí a vnoučat.