V čem by se měla naše společnost změnit k lepšímu? Odpovídám: Chtělo by to více lidskosti. Lidskosti ve vztazích. Především ve vztazích k starým, dětem… ve vztazích institucí státu k občanům a lidí mezi sebou navzájem. Lidskostí myslím obyčejnou laskavost a soucit. Laskavost a soucit v drobnostech všedního života. Laskavost a soucit, které neznají vylučování, hranice, „ploty“…, kromě ochrany života, svobody a důstojnosti – mé a naší. Zde tedy začíná také diskuse o výzvách naší doby.
Nikde se to nevyučuje, nenabízí, neprodává. Začít je třeba od sebe, a ne na tribuně, za katedrou, veřejně. Politici, instituce, stát… čili také prezident a poslanci parlamentu, senátoři, ministři, šéfové, kolegové a kolegyně, sousedé… už pak nebudou neřešitelný problém.

Hlavně však není zapotřebí hledat pro slovo lidskost výklad v odborné terminologii, na gúglu … a vést o ní učené diskuse. Lidskost je zapotřebí žít.

P.S.
Byl to Petr Zajac, kamarád, literární vědec a bývalý politik, který v naší diskusi o výzvách, před kterými stojíme a o potřebě „nového“ jazyka při jejich vymezování zmínil lidskost.