Koncept tejto glosy som si načrtol 9. októbra ráno – to keď som dočítal na internete stránku ParlamentníListy.cz. Je to naozaj neuveriteľný hnoj. V ten deň mali tieto hlavné titulky:

"Náš židovský intelektuál žijící ve Francii: Povstání muslimů přijde dost brzy. Židé z Francie utíkají. Hitler miloval agresivní islám a teď ho následuje Merkelová, aby s muslimy ovládla Evropu."

"Lidé se budou zabíjet na ulicích, nebude policie, nemocnice, elektřina! Slova z akce o islámu a uprchlících, která vás asi vyděsí."

"Odvody dětí od čtrnácti let, pojídání orgánů nepřátel, to vše za peníze z emirátů. To je podle českého publicisty umírněná opozice v Sýrii."

"Je Merkelová blbá nebo navedená, zamýšlí se Ondřej Hejma. Kavárníci a trenýrkáři vykládají snůšky pitomostí, ale lidé mají jasno."

Žijeme v čase, keď sa fakt dejú veci. Istým spôsobom máme pocit, že stred globálneho diania je všade a že sme zúčastnení. Kapacitu, vôľu, motiváciu, odvahu... však majú iba niekoľkí jednotlivci. A zďaleka to nie sú len vrcholoví politici, či ľudia s vplyvom. Napríklad Eva Zahradníčková, moja spoluobčianka, matka a takzvaný obyčajný človek. Po návrate z cesty na maďarsko-srbských hraniciach, kde pomáhala utečencom, okrem iného povedala: „… Já nezměním politiku Ruska nebo Spojených států, já můžu akorát vzít tu vodu a podat ji konkrétnímu člověku. To je tak všechno, co můžu udělat, a to dělám. Navíc, lidi se mě taky často ptají, co říkám na to nebo ono z islámu. Neříkám na to nic. Nejsem odborník na islám…“

Premýšľam: aký zmysel má spisovať kritické eseje, komentáre a glosy, odborné správy a stratégie, obchádzať konferencie a semináre, točiť mobilizačné dokumenty..., keď na to tí, čo rozhodujú, zväčša kašlú? „Politici všedného dňa“, podobní Eve Zahradníčkovej, to neriešia – konajú. Sú nepostrádateľní.

Nepostrádateľní sú však aj ľudia, ktorí tvoria protiváhu niektorým prašteným mítingom, médiám i patologickým diskutérom na internetových fórach, rezidentom bohvieakých záujmov, bláznom, čo využívajú šírenie strachu a nenávisti pri naháňaní popularity a politických bodov, alebo pri ventilácii vlastných frustrácií a psychických problémov.

Politici všedného dňa sú hráči, ktorí môžu riešiť problémy „tam dole“, kde vznikajú. Je príjemné vedieť, že ich nie je málo. A je smutné konštatovať, že tých druhých je viac.

Písané pre Denník N