Kam se podíváš, samá zlodějna a korupce, věřit se nedá fakt nikomu. Nespokojených přibývá úměrně šíření blahobytu a sociálních jistot, úměrně dlouhým obdobím bez válek, úměrně naplněným snům o životě bez kurately jedné politické strany atakdále. Jistě, udržet v chodu náročný životní standard, obstát v soutěži o uznání v podmínkách tvrdé konkurence, cestovat, být vidět, mít, žrát a pít do sytosti není jednoduché.

Nedávno jsem v soukromém mailu napsal Petrovi Zajacovi zhruba toto: „Som osamelý, ale nie sám, som intelektuál, ale premýšľam o tom, čo vidím a cítim, nechodím za kultúrou, pochôdzky Prahou mi bohato stačia… Všednodenné obrazy, zvuky, významy. Tu a tam sa niečo zachytí a pobudne. Dnes, napríklad, sa mi po zobudení vybavila táto spomienka spred mnohých desaťročí: Stojím s Mišom Áčom na námestí SNP a počúvam Markuša, vtedy predsedu Matice slovenskej, ako buráca o nose medzi očami. Myslel tým používanie slovenského jazyka v privátnom aj úradnom styku bez výnimky. Keď som sa rozhliadol, vidím, že okolo mňa je prázdny kruh. A to bolo to námestie plné. Tento blik má v mojej pamäti istotne významnejšie postavenie ako všetky štáto-právne diskusie z tých čias. Potom som si zašiel na Staromestské námestie na kávu a panáka. Čašník, Makedónec, sa po anglicky rozhovoril o tom, že chaos, ktorý momentálne prežívame, je predzvesťou novej doby – doby ľudskosti a humanity. Cestou domov som sa stavil na farmárskych trhoch a nakúpil jedlo a pitivo.“

Peter Zajac mě pochválil: „Áno toto je modálna semiotika“, napsal. Že nevíte, co je modální semiotika? Ani já ještě nedávno nevěděl. P. Z. mi vysvětlil, že to je řeč vněmů, řeč mysli, srdce, duše, úst – obrazy, zvuky, doteky, slova..., věty, které vypovídají o světě kolem. Ten je ovšem jako celek fakt neuchopitelný a nepochopitelný.

Mochito si dávám v hospodě, kde stojí za pultem černá holka, mluví španělsky, ale oba víme, že jsme kamarádi. Víme to, aniž bychom spolu mluvili, vyměňovali si názory na Kubu a Castra, českou politiku a globální krizi. Náš dialog je modálně semiotický a emočně pozitivní. Modálně semiotický je také veřejný diskurs o korupčních kauzách, hajzlech v politice a tak podobně. Našimi těly, mozky, dušemi, vztahy a řečmi přitom prostupují negativní emoce. Vše je v prdeli říkáme. Moc nechybí a uvěří tomu také naše děti a vnoučata. Pak to opravdu takové bude.

Původní verze psána pro www.tyzden.sk