Člověk veskrze pozitivní, dobrý, moudrý. Jeden z mála, na které člověk mohl být hrdý a považovat je za své, skutečně své, představitele. Bude mi za ním fakt smutno. Naposled jsme se viděli před několika dny, když přebíral v Praze Cenu Jana Langoše. Výraz jeho tváře a úsměv si budu pamatovat. Pokusím se o něm vyprávět také dětem svých dětí. Ne, že bych věřil, že pravda a láska někdy zvítězí nad lží a nenávistí, ale proto, že ten zápas má, sám o sobě, smysl.

Trvalo mi téměř celý dosavadní život, než jsem pochopil, že politika je především o emocích. Václav Havel byl člověk pozitivních emocí. Nebyl to člověk moci, nedbal o marketing, říkal, co si myslel. Zůstane po něm „něžná“ stopa. Něžná a trvalá.