Dav je fakt (většinou) mnohohlavý idiot. Idiot připravený lynčovat, řvát nesmysly, pochodovat, kamkoliv ukáže ruka dirigenta. Idiot, kterého milují média, která mu říkají veřejnost, diváci, čtenáři, návštěvníci „našich“ stránek. Řekl jsem, jaký je dav většinou. V roce 1989, a těsně poté, jsem totiž zažil i dav nabitý pozitivními emocemi.

E- dav je produkt informačních technologií. Mentálně je to pořád dav, ale jeho lynčování, řvaní, pochodování je povýtce virtuální. To je fajn. Nicméně, je to opět jenom mnohohlavý idiot. Anonymní, agresivní, posedlý negativními emocemi, primitivní. S pozitivně naladěným e – davem nemám osobní zkušenost, existuje li takový.

K tomuto textu mě vyprovokovaly dva nanejvýš tragické příběhy posledních dnů a následná e – diskuse na stránkách, dle mého nejkvalitnějších, slovenských e – medií. Konkrétně: www.sme.sk a www.tyzden.sk. Neřeknu, které to byly příběhy, je to totiž jedno. Omezím se na osobní názor, bez zbytečných čísel a citací:

1) Nejmohutnější zastoupení v e – davu mají devianti, frustranti a blbci.
2) Následují rasisté a ideologičtí fanatici.
3) Poté to jsou závistivci v rouše sociální spravedlnosti.
4) Významně jsou, i v předchozích skupinách, zastoupeni milovníci konspiračních teorií.
5) Absolutní minorita jsou lidé, kteří chtějí opravdu diskutovat.

V e – davu dominuje nenávist ke kapitalizmu, USA, Izraeli, židům, Romům, bohatým. Fakt, že se e- dav srocuje především kolem medií, které nejvíce nenávidí, si vysvětluji tím, že zde mohou fakt naplno projevit své temné pudy a vášně. Bóže, jak ty lidi musí štvát tenhle svět!

Co s tím? Pokud jde o autory, neškodí vědět, jak je strukturována tato část takzvaného veřejného prostoru. Ostatním ovšem doporučuji e – diskuse buď nečíst, anebo reagovat věcně a bez záště. Je to ovšem čistá ztráta času a energie.

Kde je naděje? V dialogu? V diskusi, kde jeden nechce zhovadit druhého, ale hledají se argumenty a řešení, problémy a jejich definice? Diskutuje se a neplivá? Nicméně, na diskusních fórech, jak je znám, jde právě a především o plivání.

A teď to podstatné. V úvodní větě jsem zmínil ruku dirigenta. Je jím politik anebo jiná veřejná osoba, člověk ucházející se o potlesk, prestiž, sympatizanty… Jo, elity plní funkci krysaře hrajícího na píšťalu. Na tribunách, v televizi i na síti, v dobrém i ve zlém.

Osobně si myslím, že role veřejného člověka je role jako každá jiná. Jenom se smiřuji s faktem, že ti, kteří opravdu ukazují cestu (krysaři vyluzující „dobrou melodii“), jsou odsouzeni k perifernosti. A přitom jsou solí země a její budoucnosti.

A jsme u demokracie – nejméně zlého ze všech způsobů vládnutí. Žiju ve víře, že občanů vně stáda je dost a že příslušnost ke skutečné elitě je také odpovědností. A vlastně je možné, že i člověk davový se učí. Minimálně z vlastních pádů na hubu.

P.S.
Anonymita je konstitutivní princip e – davů. Všude tam, kde je vyloučena, davový efekt nevzniká, myslím. Naopak, neanonymní diskusní fóra a sítě jsou někdy docela čtivé a občas taky moudré.