autorom monumentálneho filmu Schoa. Text rozhovoru bol prevzatý z časopisu Der Spiegel.
Lanzmann hovorí, že pri práci na svojom životnom diele celkom vedome rezignoval na historický obrazový materiál. Chcel „oživiť“ mŕtvych, dať im prehovoriť. „Mým železným pravidlem bylo chtít nerozumět. Na otázku Proč? odpověděl jakýsi esesák zajatci Primo Levimu: Tady není žádné proč. To je pravda. Pídit se po tom Proč? je absolutně obscénní.“. Ďalej Claude Lanzmann, vysvetľuje prečo obscénne: „Jistě, historikové spojují svůj kauzální řetězec – světovou hospodářskou krizi, nezaměstnanost, porážku v první světové válce, bolševizmus, Hitlerovy zážitky z mládí a tak dále. Na konci výkladu stojí vyhlazení židovstva téměř jako harmonický, racionální a logický rezultát. Přesně to je obscénní. Radikalita smrti v plynové komoře zůstává nesrozumitelná. Předvést tuto bezobsažnost je cílem mého filmu.“

Jasne, rozum chce rozumieť. Mám doma asi šesť kníh, ktoré sa snažia porozumieť Himmlerovi. V tej poslednej som sa na úplnom konci dočítal, že to bol úplne normálny človek. Čo s tým? Niekto povie: Zabrániť tomu, aby sa zopakovali okolnosti, ktoré zrodili Himmlera. Ako? Rozumom? Na túto otázku Lanzmann odpovedal svojím životom. Počas nacizmu bol aktívny v hnutí odporu so zbraňou v ruke. Z citovaného rozhovoru je zrejmé, že ju nepoužíval ako symbol, ale na strieľanie.