Dnes, právě teď, probíhá krásné společné česko – romské odpoledne na Bedřišce. Heslo dnešní akce – Ať Bedřiška žije a dětem do srdce radost vlije. Cca 120 účastníků pod širým nebem, rozkvetlé stromy. Akci doprovází jarní úklid. Dochází i k postupnému smiřování v sousedských vztazích po útoku. Bedřiška je částečně krásně čistá….

Ve čtvrtek 29. dubna jsem diskutoval s chovanci Jedličkova ústavu v Praze. To setkání mi nejde z hlavy. Čím to, že těžce fyzicky a duševně postižené děti mají v hodnotách pořádek – a my „zdraví“ bordel? Proč je většina téměř vždy egoistická? Proč chtějí elity měnit svět „hlava nehlava“? Proč se pachtit za poznáním, když neumíme ani podat ruku bližnímu svému? Atakdále.

Neznám jiné vysvětlení než to, že postrádáme dostatek vnitřní svobody, laskavosti a soucitu.

Ještě, že přišla ta SMSka od Kumara. A mail od pani Evy Cieslarové z Jedličkova ústavu: „Víte, že za 1. světové války, když byla založena Jedličkárna /1913/, děti z Jedle, které se narodily jako "mrzáci" pomáhali překonávat traumata vojáků, kteří v boji třeba přišli o nohy? V té Staré budově byl zřízen lazaret, a vojáci, kteří jinde v depresích páchali sebevraždy, protože se jim zhroutil smysl života, si mezi handicapovanými s ohromnou vitalitou a touhou dokázat, že uspějí v životě, nacházeli přátele a začleňovali se zpět do života...“